Nabídka knihy v nakladatelství

https://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/0/5/798-Tetivova-Lenka-Katerina-Svetlo-a-temno-velebte-Pana

Kniha právě vyšla, zrovna na slavnost Těla a Krve Páně, což jsem ani neplánovala. Zatím bude k dostání u mně, protože nemám ještě s nakladatelstvím smlouvu ani stanovenou cenu ani přidělené ISBN. Kdo má tedy zájem, může napsat na l.tetivova@volny.cz. Jedná se o první zkušební výtisky, které budu prodávat se slevou, protože tam mohou být drobné nedostatky, které chci v dalších dotiscích odstranit.

Kniha je ve formátu B5 s větším písmem, protože jsem to vymňoukla. Objednala jsem si formát A5, ale v mé blbosti mi nedošlo, že v témže formátu musím dodat textový soubor a že to už musím mít nastavené během psaní. Aniž jsem si byla vědoma, psala jsem to ve formátu A4. Nakonec jsme se domluvili, že to oříznou na B5  a v A5 to dodám později. Takže kniha bude ve dvou velikostech. B5, který právě vyšel, má 174 stran, A5 234 a vyjde později. Když jsem to převedla na A5, úplně se mi to rozpadlo, fotky a obrázky se rozletěly, dávala jsem to dohromady týden. Ale protože jsem na knize pracovala 3,5 roku, tak se z jednoho týdne nezbláním. Ale v A5 se mi odsekl velký kus obálky 9nakreslený původně v A4, takže budu muset všechno zmenšit a posunout, aby se to do toho formátu vešlo.

Když jsem předělávala A4 na A5, zjistila jsem, že tam jsou dva překlepy, což znamená, že jsou i v souboru, které už mělo nakladatelství. Poradili mi, ať je opravím a zašlu nový soubor pdf. V té chvíli mi nedošlo, že se to zpozdí o další dny, protože nové pdf musí projít znovu celou předtiskovou kontrolou, i kdybych tam opravila jediné písmeno. Nic by se nedělo, kdybych nebyla příští týden objednaná k biskupu Baxantovi, jemuž jsem chtěla jeden výtisk předat. 

Celé pondělí a úterý jsem koukala zoufale do mailu, protože jsem čekala náhledy, které jsem měla odsouhlasit. Ještě ve středu ráno nic. Už jsem se loučila s tím, že to bude do příštího týdne hotovo, a tu schůzku budu muset zrušit. Ale během středy dopoledne náhledy přišly a hned jsem je odsouhlasila. Měla jsem štěstí, že mám v těchto dnech v práci volnější režim, takže mohu koukat často do počítače. Kdybych otevřela mail třeba až odpoledne, tisk by se zase zpozdil. Díky tomu, že jsem to hned odsouhlasila, mohli začít tisknout a dnes ve čtvrtek na Boží Tělo kniha opustila nakladatelství a hotové výtisky míří ke mně.

Jak jsem uvedla jinde, ďábel mi to dost komplikoval. Jak by mu mohla nevadit kniha o knězi svaté pověsti a s ilustracemi Matky Boží. Ale v posledních dnech mi to zkomplikovala vlastní blbost. Ďábel už toho nechal. Jednak viděl, že dílo je hotovo a jeho vyjití už nic nezabrání, ale hlavně že si to komplikuji svou blbostí, tak proč by se namáhal.

Není jednoduché dělat si sama úplně celou knihu od obálky přes grafickou úpravu až ke korekturám a typografii, zvláště když to člověk dělá poprvé. Často jsem měla pocit, že jsem přecenila vlastní možnosti a schopnosti, rozbila jsem si duchovní, modlitební a spánkový režim, už ani nepamatuji den, kdy mě nebolela hlava, a hlavně jsem žila v nejistotě, jestli se nevyskytnou nějaké technické problémy, které znemožní vydání. Už proto, že jsem technický antitalent. Umím psát, kreslit, fotit, ale s technickou stránkou mám potíže. Technické problémy se nakonec vyskytly, ale naštěstí řešitelné a odstranitelné. Dílo se s pomocí Boží zdařilo.

Až to bude někdo číst, možná řekne, že jsou to jen útržky reality zkombinované s fantazií. Svým způsobem to je pravda. Takhle spisovatelé pracují, že vytrhnou něco z realného života a zkombinují to s fantazií. Kdyby popisovali jen reálný život, nikdo by to nečetl. Nechám na čtenáři, ať sám posoudí, co je v mém příběhu reálné a co fantazie.  Jedna realita tu však je a nikoliv nezanedbatelná. Od tohoto zážitku uplynuly už skoro čtyři roky a jsem od té doby zdravá.  

Kniha o uzdravení na přímluvu P. Kubíčka je hotová. I když mi ji hodila na hlavu tři katolická nakladatelství, přestože viděli jen několik úryvků, cesta se nakonec našla. Navíc jsem dostala možnost upravit si knihu sama i po grafické stránce. Kdyby můj rukopis některé katolické nakladatelství přijalo, rukopis by ležel ještě dlouho v redakčním šuplíku a možná až za rok by vyšel osekaný text bez grafického a výtvarného doprovodu.

Zadní obálka

                                             Tiráž

                       Lenka Kateřina Tetivová

              SVĚTLO  A TEMNO, VELEBTE PÁNA!

          Svědectví o uzdravení na přímluvu zavražděného kněze

                       MUDr. Ladislava Kubíčka

Kniha navazuje volně na mou předchozí knihu Listy božské útěchy krví podepsané, v níž prožívám duchovní krize a bojuji se zdravotními problémy, do nichž vstoupil známý katolický kněz a lékař Ladislav Kubíček svými dopisy. Moje zápasy s nemocemi pokračují i po jeho smrti, vyvrcholily těžkou krizí víry. Ladislav mi opět vstoupil do života, i když tentokrát jinak. S jeho pomocí jsem prožila nečekané a podivuhodné uzdravení v rovině duchovní, psychické i tělesné, o němž tato kniha vypráví. Jedná se    o subjektivní osobní příběh s motivem střídání světla a tmy, s několika zastaveními na známých mariánských poutních místech, které hrají v příběhu roli. Vše se odehrává na pozadí pestrých událostí v litoměřické diecézi, které zasáhly silně do mého života, zdravotního stavu a přípravy na zasvěcení Bohu - jmenování Mons. Pavla Posáda litoměřickým biskupem a jeho odvolání, sedisvakance, příchod Mons. Jana Baxanta roku 2008, úmrtí emeritního biskupa Josefa Koukla roku 2010. Kniha obsahuje ilustrační   i dokumentační fotografie.

Dilema na zadní obálku Zvěstování Páně nebo Ústecká madona?

Mám před sebou těžké dilema. Chtěla jsem umístit na zadní obálku Ústeckou madonu (viz výše), ale obraz Zvěstování Páně mi přijde výstižnější. Nicméně Ústecké madony se také nechci vzdát, ale obojí se na zadní obálku nevejde. Že bych jednu z těchto fotografií umístila dovnitř knihy? Ale kam? Kniha je už tak plná fotografií a když udělám v obsahu sebemenší úpravu, všechno se mi rozletí. Tak nevím, jak toto těžké dilema vyřeším. Posuďte sami.

Ďábel buší na dveře

Možná jste slyšeli o knize Strach buší na dveře, nebo jste ji dokonce četli. Vypráví o knězi, který byl přinucen ke spolupráci s STB. Autorku inspirovala skutečná osoba, ale jinak jsou to fikce. Proto jsem knihu nečetla. Proč ztrácet čas čtením o něčem, co vzniklo v hlavě autora, aniž vím, jak to bylo doopravdy a co hlavní postava skutečně prožívala.

Moje kniha o uzdravení na přímluvu P. Kubíčka není žádnou fikcí ani fantazií, všechno proběhlo reálně. Někdo sice může o mém zážitku 11.9. 2010 mezi Třebenicemi a Lovosicemi zapochybovat, ale jedno mohu dosvědčit - od té doby jsem už nikdy neonemocněla. Nyní je rok 2014, desáté výročí umučení otce Ladislava. Navíc jsem se zbavila úzkostných stavů a vyléčila se z těžké krize víry. 

Někdo tomu pořád nemusí věřit, ale nikomu nebrání zkusit poprosit Ladislava o přímluvu ve svých záležitostech. I když vám nepřeji, aby Ladislav použil stejně originální metodu, jakou použil na mně a o čem v knize píšu.

Proč jsem zmínila výše uvedenou knihu, kterou jsem ani nečetla? Zaujal mě její název. V mé situaci by se hodilo říci Ďábel buší na dveře. Jak jsem psala jinde, když jsem v létě roku 2012 dokončovala první verzi, kterou nakonec odmítla tři katolická nakladatelství, všude se rozléhal ohlušující rachot. V kostele při modlitbě růžence pak nějaká pološílená žena vykřikovala něco do každého desátku.

Roku 2013 jsem začala pracovat na jiné zajímavější verzi s fotkami a ilustracemi a zároveň čelila jistým těžkým problémům v osobním, duchovním i profesním životě, které se stupňovaly a bránily mi v práci na knize. Nevěděla jsem, co dělat. Snažit se vyřešit ty problémy a pokračovat v práci na knize, nebo se snažit dokončit knihu a pak se vrhnout na řešení problémů? Protože se mi to nedařilo řešit, snažila jsem se od toho odpoutat a vrátit se ke knize, ale pro ty nevyřešené problémy jsem se nemohla na knihu soustředit a vracela jsem se k těm problémům. Tak jsem se v tom bezmocně zmítala. Navíc ty potíže nabývaly démonického charakteru. Už mi to bylo jasné. Ďáblovi se nemůže líbit, že chci vydat knihu o knězi svaté pověsti. Kniha má navíc silný mariánský náboj, Matka Boží je v ní několikrát zobrazena. To musí démona dohánět k zuřivosti. Proto dělá všechno, aby práci a vydání knihy zpomalil, protože zabránit už tomu nemůže.

Novou verzi jsem chtěla ukončit na podzim 2013, ale ty těžkosti a komplikace mi bránily. Rozhodla jsem se pevně, že ji dokončím začátkem ledna tohoto roku, abych mohla věnovat jeden výtisk otci biskupovi na setkání řeholních a zasvěcených osob 2.2.2014. Měla jsem ale obavy, že pokud to dokončím rychle, budou tam překlepy nebo jiné tiskové a grafické chyby - dělám si všechno úplně sama od korektur po konečnou grafickou podobu. Nakonec jsem to s těžkým srdcem ještě o několik týdnů odložila s tím, že na setkání přijdu bez knihy.

A co se nestalo. Otec biskup na setkání nepřišel kvůli účasti na pohřbu kněze. Kdybych tu knihu s vypětím dokončila a vydala jen proto, abych mu ji tam mohla věnovat, asi by mě z toho kleplo. Takhle mi to nemuselo být líto, že ji ještě nemám.

Ale ještě něco. V knize, i když ji pečlivě kontroluji, byla dost vážná chyba. Zmiňuji se tam o pohřbu pana kardinála Trochty, který se konal v dubnu 1974. Nevím, proč jsem původně uvedla 1972, kde jsem to sebrala. Možná někde z regionálního tisku, když se psalo o úmrtí a pohřbu litoměřického biskupa J. Koukla. Vůbec mi nedošlo, že je to chybný údaj, ani bych na to asi  nepřišla. 

Když jsem se pak koncem ledna nebo v únoru podívala na web diecéze, četla jsem, že 6.4. bude 60. výročí úmrtí pana kardinála Trochty. Ihned jsem si uvědomila, že tady něco nehraje. V knize mám rok 1972 a teď je rok 2014. 

Kdybych tu knihu vydala v lednu, kdy údaj na webu ještě nebyl, vyšla by i s tou chybou. Takže ty problémy, které způsobily zpoždění vydání a za nimiž cítím ďábla, nakonec byly k dobru.

Jak už zdůrazňoval P. Ladislav, ďábel plní Boží záměry, ať chce nebo nechce, ať dělá proti nim cokoliv. Já jsem zase měla svoje představy, kdy má kniha vyjít. Ale Bůh má svůj čas. Kniha vyjde v desátém roce umučení P. Ladislava.